Pathfinder Praha Elesias 1387 XII

Zápisky z pamětí Ctihodného Otce Hirama Šedorukého, opata Vznešené duše Údolního letopočtu 1497, přepsáno asp.písařem Dulbanem z Mlhavého údolí

Nenávidím Sever.
Až mě příště napadne doprovázet skupinku nabubřelých dobrodruhů, musím si ukousnout jazyk (nebo raději hlavu, to je trvalejší řešení). Mám pocit, že Marthamor nebo kdokoliv z Morndinsamman určitě ocení i němého služebníka, natožpak bezhlavého.

No, aspoň se vrátil Hanuh a dotáhnul i Merelorna. Nový cíl – Měsíční les a nechat se zmasakrovat lykantropy. Jo, bude to sranda....
Po chvíli hádání, jak nejlépe se přiblížit k lesu (kterej je tak rozlehlej, že je to úplně jedno), byla zvolena vesnička Quervarr na jižním konci hvozdu.

Podle palisády kolem vesnice a trochu moc zvídavého a útočného strážného a pár vojáků ze Stříbroluní to vypadalo na další odlehlou a nudnou vesnici. Měli jsme si ohledně našich záležitostí promluvit s Amrou Jasnovodou, služebnicí Silvana.Našli jsme ji, jak hořečně vysvětluje a zakzauje těžbu dřeva a další kácení skupince dřevorubců. Druid. Bŕrr.

Snažili jsme se z ní něco vytáhnout ohledně Selûnitů a svatyní Shiallie v tomto hvozdu, ale vypadalo to, že má ještě míň informací než my. No jo, druid, jak to není zelený nebo to nemá aspoň 4 nohy, je to k ničemu.
(Musím se sem někdy vrátit a zkusit jí zapálit ten její dub – a zdůvodním to tím, že jsem potřeboval palivové dříví.....bwahaha!!!!)
Skutečně již dlouho neviděla nikoho z Měsíčního lidu, zato ale vidí pravidelně Černokrevníky, v poslední době se dokonce odvažují i na dohled od vesnice. Vyrážejí ze svých severních teritorií kolem Dutého spáru. Aspoň nám řekla, že většina Selûnitů bydlí poblíž Měsíčninu severně odsud (to je všemi bohy zapomenutá vesnička špičatouchých).

Asi před 3 desetidny se do vesnice dobelhala Menda, dcera z jedné rodiny lykantropů. Několik dnů ležela v blouznění, postupně se její stav zlepšil, ale Amra jí nechala pod svou ochranou zde. Ostatně, Menda sama nám převyprávěla, jak měla oné noci sen o černém ohni stravujícím celý jejich les. A když se probrala, ležela celá její rodina v kalužích krve – zranění si však evidetně přivodili jeden druhému v boji. Zmatenou a vyděšenou jí přemohl pud sebezáchovy a utekla.

Ale soudě podle toho, jaké významné pohledy vrhala po Hanuhovi, bych si tipnul, že nyní jiže je mentálně úplně v pořádku...Teď mě napadlo, že bych možná měl sehnat nějaké stádo půlobryň pro Brana, to by se mu určitě líbilo.
Něco jsme však z Amry přeci jenom vypáčili – v lese se toulají elfové, kteří sem nepatří. Všechny snahy hraničářů a Amry o rozhovor byly k ničemu, elfové vždy utekli. Zneklidňuje jí to zejména v kombinaci s faktem, že lovci z Měsíčninu již celý měsíc nedorazili. A i tak izolovaná vesnice občas udržuje styky s lesním lidem.

Potvrdila i to, co jsme chtěli vědět – asi den cesty po severních stezkách narazíme na srub Sui´ka´nahaka, vytouženého demonologa. Již se schylovalo k večeru a raději jsme se rozhodli vyrazit až další den – a strávit noc v nejdražším hostinci Severu – U hvízdajícho jelena.

Následující ráno jsme vyrazili stezkou na sever (a pořádně jsme to rozhlásili kolem, nedávno tady zmizelo 8 dobrodruhů a jeden byl pak později roztrhán na směšně malé kousky).
Obešli jsme vesnici a hurá do lesů. Hanuh poměrně brzo zachytil spousty stop v okolí a i pár, které mi po chuti nebyly, poslali jsme ho tedy dopředu, ať se dívá po nebezpečí – které se opravdu dostavilo, lepší výraz ale bude *připlazilo*. V podrostu se pohybovala dvojice odporných bestií, jenž vypadaly jako skalní slimáci s rosolem místo těla a několika řadami zubů na kouli, které snad ani hlava říkat nešlo. Jak jsme je vyřídili, pokračovalo se na sever.
Chatu demonologa jsme nakonec našli bez větších obtíží, v okolí však i známky vícero sliznatých bytostí a rovněž spoustu spálených stop v listí. Sui´ka´nahak nikde, zato v jeho srubu pár krvavých skvrn. Tady se stalo něco ošklivého, ale muselo to počkat do rána. V noci s těma potvorama za zadkem bychom nemohli nic podniknout.

Moudřejší rána, chtěli jsme pokračovat ve sledovaní stop těch slizubestií na severovýchod, ale předběhli nás, když se vynořili ze stínů ani ne 50 stop od nás. Musela je krýt neviditelnost, jinak si to neumím vysvětlit. Kromě sliznáčů mezi nimi o poskakoval takový malý skrček s rudou kůží a potkaní hlavou zahalenou v plamenech – jak jsem se později dověděl od Brana a Merelorna - jeden z nižších démonů.
Ten skrček ale znatelně stěžoval práci, když chránil sliznatce ohnivým štítem a sám pěkne štval Brana, alespoň byla sranda, než jsme ho však mohli vypátrat a pěkně přetáhnout kladivem po hlavě, hajzlík zmizel!
No, alespoň je jasný, že demonolog opravdu existuje, ve stopování jsme pokračovali ještě pár hodin, ale pak se stopy najednou ztratili – možná se konečně přemístili do jiné sféry....Chvíli jsme prohledávali okolí, ale kromě krví pocákaného lopuchu tady nic nebylo.

Kuermh asi bude muset počkat. Rezignovaně jsme se vydali na další zastávku na naší cestě – domek rodiny Mendy, abychom je mohli důstojně pohřbít. V mezidobí jsme však přešli pod téměř neustálý útok lykantropů. Ani nemusím říkat jak rád jsem byl, že jsem měl to alchymistické stříbro! Pěkně jednoho po druhým – až dokud jsem nezjistil, že to nejsou Malarité, kdo útičí, ale Selûnité!
Tady něco není v pořádku, okamžitě jsme opět prohlédli těla, Hanuh si vybavil, že jejich oči byly v boji celé černé a v podpaží jsme objevili i 4 spálené okrsky kůže s drobným zarudnutím uprostřed.

Víc a víc otázek, ale ne moc odpovědí...

A to jsme hned další den potkali u rozbořených ruin obrovské medvědodlaky! Nejdřív jsem si myslel, že je v pohodě zvládneme, Merelorn však téměř hned utekl a v retrospektivě měl asi nejvíce rozumu. Ty potvory prostě nešlo zabít, krev z nich crčela na všechny strany, ale ne a ne umřít! Nejdřív vyřídili Brana (a málem mu usekli ruku!) , pak mě, mezitím se však Bran postavil na nohy a právě včas, aby mě odtáhnul.
To však zatím vesele umlátili Hanuha a Brana podruhé k smrti. Vyčerpaný a unavený jsme se posbírali, téměř všechny naši magii jsme vypotřebovali. Doufejme, že nejbližších pár hodina nikoho nepotkáme...